Bulat Okudžava

Bulat Okudžava (1924 - 1997) patří do tria nejznámějších a nejrespektovanějších ruských písničkářů sovětského období: Vysockij - Galič - Okudžava. Zatímco apel nejslavnějšího z této trojice, Vladimíra Vysockého, dnes díky jisté agitkovosti textů působí poněkud vyčpěle a Galičovy složité, filozofující a nejrůznějšími konotacemi nabité verše si svého specifického posluchače většinou musí hledat, písničkář Okudžava je prostý, srozumitelný a především stále stejně platný.
Sám o sobě tvrdíval, že na kytaru umí tři akordy a že po dlouhých desetiletích strávených na koncertních scénách se k nim přiučil už jen další dva. Není to tak docela pravda, ale Okudžava skutečně dodnes působí velmi samozřejmě, obyčejně a nevyumělkovaně. Snad i tomu vděčí za pověst krále ruských písničkářů.
Přestože Okudžava proslul především jako básník a písničkář, poměrně rozsáhlé je i jeho prozaické dílo. Největšího věhlasu se přitom dočkaly jeho historické prózy (Nebohý Avrosimov, Dostaveníčko s Bonapartem, Putování diletantů a další). Tyto jeho romány vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech i v normalizovaném Československu a stejně jako v zemi svého vzniku i u nás přinášely jinotajná poselství o tom, co je to čest, poctivost, slušnost, ušlechtilost a věrnost ideálů.