Charles Duits

Francouzský literát, narozen 30. 10. 1925 v Neuilly. Koncem 30. let se jeho rodiče přestěhovali v obavě před postupem německých vojsk do USA. Ve 40. letech se nejprve pod vlivem André Bretona věnoval surrealismu, posléze začal studovat filosofii, získal pevnou víru v boha a pohyboval se především v katolických kruzích. Roku 1954 se k literatuře vrátil románem Le Mauvais Mari (Špatný manžel), v němž mistrovsky vykreslil rozmanitou povahu lidí pohybujících se na okraji surrealistického hnutí. Koncem 50. let se začal věnovat východním náboženským naukám a opustil katolicismus. Orientální způsob vyprávění ostatně zanechal výrazné stopy na jeho díle, hlavně v Ptahu Hotepovi. V letech 1967 až 1978 následovalo Duitsovo nejlepší tvůrčí období, mimo jiné publikoval soubor Fruit sortant de l'abime (Ovoce vystupující z hlubin), nazvaný podle gnostického hymnu, z něhož se dochoval právě jen tato slova. Pracoval také na svých „vizionářských dílech": sbírka básní La Conscience démonique (Démonické vědomí) operuje ovšem se sokratovským pojetím „daimona" jako inspirujícího dobrého ducha. Poté následovalo jeho stěžejní dílo: román Ptah Hotep (1971) nese silné stopy fantastiky, ačkoli Duits si v té době nebyl této skutečnosti vědom. Jde o životní příběh stejnojmenného mocnáře patrně egyptského původu, jenž zbaven své říše cestuje středomořským světem, který je podivně působící paralelou toho našeho. Křesťanství je zde chápáno jako okrajové náboženství, zatímco převládající kulturní vzorec v sobě nese silné prvky středomořské civilizace antického typu, tedy splynutí řeckých, římských, egyptských, arabských, maloasijských a středně- i dálněvýchodních vlivů. Dílo může být čteno jako čistě dobrodružný příběh, pro vzdělané a zvídavé čtenáře však v sobě skrývá celou řadu hádanek plynoucích z odlišného historického vývoje. Čtenář se tak může bavit nejen příběhem, ale i odkrýváním důmyslně skrytých paralel Duitsova světa. Autorův literární styl je vzácnou ukázkou svěžího přístupu k neomezeným jazykovým možnostem, přesto však nikde nezadrhává a nebudí. Jakýmsi tematicky volným pokračováním je román Nefer (1978), dále vydal erotický román La Salive de l'eléphant (Sloní sliny), a to pod pseudonymem Lucifer Ilje (Il a je znamená „on" a „já"). V posledních letech života pracoval Duits na nikdy nedokončeném spisu o prapůvodní černé bohyni, opět medijního charakteru, psaném velmi novátorským a nezvyklým jazykem. Jeho zlomky nikdy tiskem nevyšly. Po šedesátce trpěl srdeční nedostatečností, ale odmítl se nechat léčit. V lednu 1991 si začal dělat pořádek v písemnostech, redigovat rukopisy a připojovat k nim poznámky. Několik dnů poté byl stižen infarktem a 4. dubna 1991 v Paříži zemřel. Jeho základní dílo, Ptah Hotep, vyšlo roku 1971 v mainsteamové edici nakladatelství Denoël, francouzská obec čtenářů SF a fantasy je pro sebe objevila až koncem 90. let, kdy vyšel Path Hotep i Nefer, jediná autorova fantastická díla, u téhož nakladatele, ale v brožovaných vydáních v SF edici Présence du futur.

text: dle poznámek Richarda Podaného sestavil Martin Šust
vyňato z knihy Ptah Hotep