Donald Barthelme

Donald Barthelme (1931 - 1989) se narodil ve Filadelfii, ale vyrůstal v Texasu. Jednu dobu zakotvil v New Yorku, ale nakonec se usadil v Houstonu, kde na univerzitě založil prestižní školu tvůrčího psaní. Studoval žurnalistiku a filozofii, ale nic nedotáhl k titulu. Čtyřikrát se oženil. Do literárního světa vstoupil v 60. letech a na svém vrcholu byl v 70. a 80. letech. Patří do skupiny postmodernistů, o nichž se říká, že v 60. letech svými experimenty obrátili tradiční americkou beletrii na hlavu, a v 80. letech se už o nich psaly dizertace. Pro Barthelma byl největším vzorem Samuel Beckett: „Beckett mě naprosto uchvacuje. Jsem jím tak ohromen, jako byl Beckett, myslím si, ohromen Joycem." Kromě literárních vzorů měli na jeho psaní značný vliv i současní výtvarníci, v roce 1961, kdy se stal ředitelem Muzea současného umění v Houstonu, také publikoval svoji první povídku v New Yorkeru, časopisu, který se stal jeho domovským (za méně než 30 let naspal 150 povídek, žánr, který mu učaroval nejvíce). Byl závislý na práci i na alkoholu: každé ráno psal a v poledne si už dával prvního panáka. Od jeho předčasné smrti o něm vyšly dva životopisy: jeden z pera jeho druhé manželky a druhý od jeho studenta v Houstonu.
V českém překladu vycházely hojně jeho povídky i ukázky z románů ve Světové literatuře. Knižně pak Padesát povídek, 1999 - výběr, který byl pořízen ze dvou oficiálních souborů 40 Stories a 60 Stories.