Hitomi Kanehara

Mladá japonská autorka Hitomi Kaneharová (8. 8. 1983 v Tokiu) získala v roce 2003 za novelu Hadi a náušnice (Hebi ni piasu) nejprestižnější japonskou literární cenu Akutawa šó. Kniha vzbudila doslova senzaci - jen v samotném Japonsku se jí prodalo již přes milion výtisků.
Kaneharová, půvabná dívka s tváří nevinné panenky, v tvorbě bezesporu čerpá i z vlastních životních zkušeností problematické teenagerky. V dětství strávila nějaký čas v San Francisku, v pubertě trpěla anorexií, několikrát se záměrně pořezala, měla velice konfliktní vztah s matkou, v jedenácti letech opustila školu a v patnácti se nakonec odstěhovala z domova. Po období sebedestrukce a sebepoškozování začala e-mailem přispívat do literárního semináře svého otce Mizuhita Kanehary - profesora literatury a překladatele dětské literatury, který jí pomohl s vydáním první novely Hadi a náušnice.
Také její druhá novela Dítě z popela (Aššu Beibí, 2004) o přátelství mezi mladou ženou a pedofilem a třetí, zatím poslední novela AMEBIC (2005) zaznamenaly u čtenářů značný úspěch a potvrdily, že na japonskou literární scénu razantně vstoupila nová zajímavá „rozhněvaná" autorka nejmladší generace, velice otevřeně líčící deziluze mladých žen v bezútěšném prostředí velkoměsta, aniž se přitom vyhýbá scénám plným explicitního sexu a znepokojivého násilí.