Jan Welzl

Jan Welzl (18. 8. 1868 - 23. 9. 1948). Vyučený zámečník ze Zábřeha na Moravě. Odešel do světa, podnikl pěší cestu po Balkáně. Při další výpravě prošel přes celou Sibiř a usadil se na Novosibiřských ostrovech, kde čile obchodoval, lovil zvěř a byl i údajně dopravcem, poštovním doručovatelem a eskymáckým náčelníkem. Třicet let žil mezi domorodci, dokud se nešťastnou náhodou neocitl v rukou amerických úřadů. Neměl vízum ani pas, byl deportován do Hamburku, kde začínal znova od nuly. V létě 1926 odtud zaslal do Lidových novin dopisy o svých dobrodružstvích. Rudolf Těsnohlídek z nich vytvořil knížku Eskymo Welzl - Paměti českého polárního lovce a zlatokopa (1928). Tím se stala jejich pisatel spisovatelem a přijel do Československa. V polovině června 1929 se znovu vydal do světa. Rok nato ve spolupráci s Bedřichem Golombkem a Edvardem Valentou vyšly další knížky (Třicet let na zlatém severu, Po stopách polárních medvědů), které s úspěchem našly čtenáře i v zahraničí. V roce 1932 ještě vycházejí Ledové povídky a pod jmény Golombka a Valenty Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě. V dubnu 1933 Welzl podepsal ke všem třem titulům prohlášení, že byly vytvořeny pod jeho jménem, ale nejsou v jeho vlastnictví.
Jan Welzl se po návratu z Evropy usadil v severozápadní Kanadě. Poslední léta prožil v chudobě a ústraní v Dawsonu, kde zemřel a je i pochován.