Mojmír Klánský

Narodil se v roce 1921 v Kdyni. Za války studoval na konzervatoři klavírní hru a dirigenství, poté na filozofické fakultě estetiku a hudební vědu. Byl vedoucím redaktorem hudebního oddělení v Československém rozhlase. Vystřídal několik novinářských zaměstnání, nejdéle pracoval v Zemědělských novinách. Román Sedm dní (1963) a reportáž Ranč (1967) psal ještě s vírou v socialistické ideje. Po zákazu publikování v roce 1969 se živil mimo jiné jako zootechnik v plemenářském středisku na Českolipsku. Koncem sedmdesátých let odešel do invalidního důchodu, psal a pracoval pro samizdat. Podepsal Chartu 77, roku 1981 byl obviněn z podvracení republiky a vyšetřován. V roce 1983 zemřel.
Oficiálního vydání se později dočkala pouze jeho próza Vyhnanství (1990), která líčí život vesnického hospodáře zasažený, ale nezlomený politickou zvůlí. Ostatní knihy - próza Zázračný plamen (1972), práce Zemědělci a jaro 1968 (1979), poema Žalozpěv za májovým dnem (1980), vzpomínky nazvané podle psího protagonisty Filip (1982) a posmrtně vydaná detektivka Kachnička (1984) - zůstávají ve strojopisech.
Mojmír Klánský nesměl po roce 1969 publikovat, jeho nejlepší knihy byly dostupné jen v samizdatu a jejich vydání tiskem se už nedožil. Bezprostředně po listopadu 1989 vyšla jen vrcholná baladická próza Vyhnanství z konce šedesátých let. Albatros je po dvaadvaceti letech druhou knihou oficiálně vydanou z jeho samizdatového díla.