Tadeusz Konwicki
Tadeusz Konwicki (1926) pochází z prostředí litevského venkova. Za
války byl členem oddílu Zemské armády, po válce působil po studiích
polonistiky jako novinář, později též jako filmový scénárista a
režisér. S válečnými zkušenostmi své generace se pokusil zásadně
vyrovnat už v prvotině Třasoviska (Rojsty, 1948),
jež však mohla vyjít až roku 1956. Výrazem autorovy snahy překonat
tendenčnost předcházejících budovatelských próz z první poloviny
50. let byl román Z obleženého města (Z oblężonego
miasta, 1956), předznamenávající rovněž pozdější volný cyklus
próz z litevského prostředí tvořený romány Díra v nebi
(Dziura w niebie, 1959), Zvěročlověkoupír
(Zwierzoczłekoupiór, 1969) či Černá kronika lásky
(Kronika wypadków miłosnych, 1974). Současné látce se s
rostoucí kritičností souběžně věnoval v románu Němý snář
(Sennik współczesny, 1963), Nanebevstoupení
(Wniebostąpienie, 1967) a Nic, anebo nic (Nic
albo nic, 1967). V 70. a 80. letech vydal v nezávislém „druhém
oběhu" groteskně laděné romány Polský komplex
(Kompleks polski, 1977), Malá apokalypsa
(Mała Apokalipsa, 1979) a Podzemní řeka, ptáci
podzemní (Rzeka podziemna, podziemne ptaki, 1984),
reflektující dobovou politickou situaci, a sérii volně
komponovaných deníkových textů, na něž zčásti navázal i posledními
díly z 90. let. Samostatnou kapitolu Konwického díla tvoří filmová
tvorba, jíž se dostalo řady domácích i zahraničních ocenění.
V sekci není žádný produkt.