Vasilij Grossman

Vasilij (Semjonovič) Grossman (1905-1964, vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman) se narodil v ukrajinském městě Berdyčiv, jednom z největších východoevropských center židovské komunity. Během druhé světové války, v níž strávil bezmála tři roky, působil jako válečný dopisovatel. Očitá svědectví z této doby shrnul do několika beletristických, kronikářských a esejistických děl, mj. Lid je nesmrtelný, Za Volhou není země, Obrana Stalingradu nebo Poslední hranice. Proslul v nich především pravdivým, realistickým a žádnému tématu se nevyhýbajícím popisem válečných událostí a jejich následků - i proto měl však s jejich vydáváním velké problémy a jeho texty častokrát podlehly cenzorským zásahům sovětské propagandy.
Poslední dvě Grossmanova prozaická díla, Život a osud a Panta rhei, v nichž otevřeně kritizuje stalinismus, rozebírá jeho kořeny a nevyhýbá se ani jeho srovnání s nacismem, mohla být publikována až po autorově smrti a v zahraničí. Zrekonstruované a nezcenzurované Grossmanovvy zápisy z války sestavil a knižně poprvé vydal anglický historik Antony Beevor ve spolupráci s ruskou novinářkou Lubou Vinogradovou pod titulem Spisovatel ve válce - Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941-1945.