Albert Cohen
Albert Cohen (1895 - 1981), původním jménem
Abraham Albert Coen, se narodil v židovské rodině výrobce mýdla na
ostrově Korfu. Kvůli rostoucímu antisemitismu se jeho rodiče
rozhodli přesídlit do Marseille, kde začal Coen chodit do katolické
školy, pak se na střední škole spřátelil s Marcelem Pagnolem. Roku
1914 odjel studovat práva do Ženevy, kde se připojil k
sionistickému hnutí a na zdůraznění svého židovství si přidal do
jména hlásku h. V roce 1919 získal už jako Cohen švýcarské
občanství. V Ženevě spoluzaložil a řídil časopis Revue
juive, kde se v redakční radě stýkal s Albertem Einsteinem a
Sigmundem Freudem. V letech 1926 - 1931 pracoval na Mezinárodním
úřadu práce, kde zjevně načerpal inspiraci k satirickému ztvárnění
přebujelé byrokracie se směšnými úředníky toužícími po kariéře. V
roce 1940 prchá Cohen před nacisty do Londýna, kde sestává
zástupcem židovského úřadu pro Palestinu u francouzské exilové
vlády a později pracuje v Mezivládní komisi pro uprchlíky. V roce
1947 se Cohen vrací do Ženevy a odmítá se stát izraelským
velvyslancem, aby se mohl věnovat literární tvorbě. Umírá roku 1981
na následky zlomeniny žebra.
Do literatury vstoupil Albert Cohen, považovaný za klasika francouzsky psané literatury 20. století, roku 1921 sbírkou básní Židovská slova. Roku 1930 vydal román Solal, první svazek zamýšleného cyklu s názvem Židovské hrdinské činy či Solal ze Solalů. Autor tu vypráví o Solalově dětství na ostrově Kefallénii a jeho prvních láskách. V následujícím Hubomlatovi (1938) vylíčil s rabelaisovským rozmachem a humorem groteskní postavičky kefallénských židů, kteří si přezdívají Junáci, jak se bude jmenovat i román z roku 1969. Na Hubomlata navázala Milá Páně (1968), nejslavnější Cohenovo dílo, ověnčené Velkou cenou Francouzské akademie.
Do literatury vstoupil Albert Cohen, považovaný za klasika francouzsky psané literatury 20. století, roku 1921 sbírkou básní Židovská slova. Roku 1930 vydal román Solal, první svazek zamýšleného cyklu s názvem Židovské hrdinské činy či Solal ze Solalů. Autor tu vypráví o Solalově dětství na ostrově Kefallénii a jeho prvních láskách. V následujícím Hubomlatovi (1938) vylíčil s rabelaisovským rozmachem a humorem groteskní postavičky kefallénských židů, kteří si přezdívají Junáci, jak se bude jmenovat i román z roku 1969. Na Hubomlata navázala Milá Páně (1968), nejslavnější Cohenovo dílo, ověnčené Velkou cenou Francouzské akademie.
V sekci není žádný produkt.