Bohumil Hrabal

Český spisovatel s originálním vyprávěčským stylem, jeden z nejvýznamnějších prozaiků současnosti. Bohumil Hrabal (1914 - 1997) se narodil 28. března v Brně - Židenicích Marii Kiliánové (1894), otec v křestním listě uveden nebyl. Malého chlapce vychovávala zpočátku především babička Kateřina, později, když se Maryška provdala za Františka Hrabala (1889), se rodina stěhuje do Polné, kde je Francin účetním v pivovaru. Po maturitě na reálném gymnáziu (1935) studoval na právnické fakultě, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Po uzavření vysokých škol pracoval jako skladník, dělník, úředník, telegrafista a výpravčí. V roce 1946 dokončil studium práv a živil se jako pojišťovací agent, obchodní cestující a kulisák. V roce 1963 se stal spisovatelem z povolání. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik (Svědectví, Listy). Ve svém díle čerpal z bohatých prožitků autentické životní zkušenosti (miloval dobré pivo), které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a sardonickým černým humorem. Používal slang a poetismy, literaturu triviální i vysoce kultivovanou. V pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Po listopadu 1989 sepsal vzpomínky propojené s filosofickými úvahami a aktuálními politickými komentáři. Znal se s Kolářem, obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka Vladimíra Boudníka a přátelil se s filosofem Egonem Bondym. Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány, obdržel také spoustu nakladatelských cen. Bohužel zemřel po pádu z okna pražské nemocnice, ve které se léčil.

čerpáno z www.literatura.kvalitne.cz