Daniela Kapitáňová

Daniela Kapitáňová (1956) - aka Samko Talé - se narodila v Komárnu a svému rodišti dodnes zůstává věrná. Vystudovala divadelní režii v Praze, občas úspěšně spolupracuje s divadlem a jako autorka pravidelně s rozhlasem, v tisku publikuje krátké povídky a fejetony, kde s ironickým úsměvem zkoumá živočišný druh homo sapiens. Hned v prvním ročníku soutěže Povídka (1996) na sebe upozornila prózou 1920-1996.
Knižně debutovala podle všech pravidel konspirace velkolepou mystifikací: autorství Knihy o cintoríne (2000) připsala jejímu hrdinovi a vypravěči Samkovi Tálemu. Iluze byla tak dokonalá, že dokud autorka po dvou měsících nevystoupila z anonymity, místní čtenáři si v komárenských ulicích vytipovali mentálně retardovaného sběrače papíru s kárkou, podobnou Samkovu vozíku, a Knihu o cintoríne mu dokonce dávali podepisovat...
O Daniele Kapitáňové se opravdu nedá říci, že chodí po vyšlapaných cestičkách. O mnoho více než konvenční „vznešené" žánry ji vzrušuje dejme tomu detektivka. Ne moderní krimi thrillery, kde více než o řešení jde o brutalitu a sex, ale ty „staromódnější", kde se ještě počítá s logikou a vtipem. V létě 2003 se šarmem a vynalézavostí uveřejňovala v deníku Pravda detektivní román na pokračování (či spíše cyklus detektivních parodií) Vražda v Slopnej. V typické slovenské vesnici shromáždila výkvět světových detektivů, ze kterých každý řeší případ vraždy po svém (a samozřejmě vždy s jiným rozuzlením a pachatelem). Ukázala, že umí nejen obratně vybudovat příběh se záhadou, ale že i důvěrně zná poetiku jednotlivých klasiků detektivky.

vyňato z knihy Slovenská čítanka - 14 ostrých