Frédéric Lenormand

Frédéric Lenormand (5. 9. 1964) - francouzský romanopisec, syn profesora matematiky. Část dětství strávil v SSSR. Po lingvistických studiích pracoval v pařížském Ústavu pro politická studia a na Sorbonně. Brzy se začal věnovat literatuře. V roce 1988 napsal pět románů za sebou, aby prozkoumal své literární možnosti. Jeden z nich, Le songe d'Ursule, inspirovaný cyklem malíře Carpaccia, mu vynesl cenu Del Duca du jeune romancier.
Roku 1989 odjel do New Yorku, kde napsal knihu Les amateurs de littérature, po návratu publikovanou pod titulem Les fous de Guernesey.
Počátkem roku 1990 získal velký počet ocenění, stipendií a různých podpor, mezi jinými prestižní Bourse du Jeune Romancier de la Fondation Hachette (nyní Fondation Lagardère), Prix Thyde-Monnier de la Société des Gens de Lettres, stipendium Villa Médicis Hors les Murs a Prix François-Mauriac Francouzské akademie.
Řada historických románů orientovaných na Francouzskou revoluci a následovnou dobu hrůzovlády vyvrcholila dvěma čistě historickými díly La pension Belhomme a Douze tyrans minuscules.
Poté usoudil, že se začíná příliš specializovat, a rozhodl se zaměřit jinam: vytvořit řadu proslulých čínských románů se souhrnným názvem Nové případy soudce Ťi, a stal se tak pokračovatelem slavného Roberta van Gulika.
Frédéric Lenormand je také autorem příběhů pro děti.