Gustave Flaubert

Gustave Flaubert (1821 - 1880) - Věhlasný spisovatel má ve vývoji francouzského realistického románu zvláštní místo. I když nikdy zcela nepustil subjektivistický romantismus, beze zbytku nepřijal za svůj ani drsný zolovský naturalismus. Pohyboval se v těchto dvou dimenzích a psal svá moderní i antikou inspirovaná díla, která se rytmicky střídají a do kterých vtiskl víru, že v realistickém díle lze účinně skloubit Pravdu s Krásou.
Do literatury vstoupil šestatřicetiletý Flaubert až v roce 1857 Paní Bovaryovou (Madame Bovary), vytříbenou prvotinou mimořádné zralosti. Předcházelo jí totiž několik nevydaných literárních pokusů jako Paměti bláznovy (Mémoires d'un fou) a Listopad (Novembre), jejichž konečnou krystalizací se později stala věhlasná Citová výchova (Ľ Éducation sentimentale). Průběžně s tím tvořil Flaubert Pokušení svatého Antonína (La Tentation de saint Antoine), na kterém autor pracoval téměř celý život. Vedle Pokušení těží z antiky rovněž Salambo, román vydaný roku 1862, hýřící barvami, pestrým líčením bojů o Kartágo i metaforickými náznaky. Poslední Flaubertovým dílem je nedokončená fraška o dvou popletených písařích Bouvard a Pécuchet z roku 1881.
Flaubertovi se mistrovsky podařilo spodobnit antiku, neboť od námětů vzdálenějších prostorově i časově si mohl udržovat patřičný odstup a uplatnit vynikající bohaté básnické cítění a vidění, ale současné moderní náměty mu zase umožnily potvrdit tezi, že román je „vědecká forma života", že na konci se spojují umění a věda, původně od sebe oddělené.