Ivo Fencl
Ivo Fencl (Ivo.Fencl@iol.cz, tel. 721 934 765,
377 966 465) narozený 16. dubna 1964 v Plzni bydlí ve Starém
„Dobrém" Plzenci, jak původní Plzni někdy říká, a nezaměňujme ho s
jeho otcem Ivem Fenclem (1938), doktorem filozofie, literárním
badatelem, autorem knihy Vize a iluze skupiny květen
(1993), pedagogem, fejetonistou a publicistou (který během
komunistické normalizace pracoval v pekárně i jako šofér nákladních
vozů), ani s jeho strýcem ing. Jiřím Fenclem, redaktorem
Střelecké revue a autorem knih jako Škorpion
(2004), Samopal vzor 58 (2005) či Moderní
odstřelovačky (2006).
Ivo Fencl junior mezi svými deseti lety a prvákem gymnázia nakreslil a napsal 116 čísel časopisu Rodina, deset dílů tzv. edice Dobrodružství (Marťané, Cesta pod Evropou, Cesta do pravěku, Na třetím měsíci, Atlantida, Venuše, Ohyzdný sněžný muž jeti, Útok z páté galaxie aj.) nebo šest románků o „tiché smrti pralesa" Mgvě, kočkovité šelmě, která až dodnes zůstává záhadou kryptozoologie (Mgva aneb Tichá smrt pralesa, Na Mgvu aneb Šedý démon, Za Mgvou aneb Netvoři džungle, Proti Mgvě aneb Vraždící bestie, Mgvy aneb Smrtící nestvůry, Pro Mgvu aneb Krvavá obluda). Kreslil také komiksy a později psal texty pro amatérské rockové skupiny Infarkt a Závislost, anebo přispíval do časopisu Fireball vytvářeného Viktorem Steinbachem (např. články o Jiřím Schelingerovi).
Na střední škole Fencl založil recesní Klub přátel Fantomase a napsal Pohnuté paměti předsedy Klubu přátel Fantomase. Na ČVUT v Praze založil Fanklub Františka Ringo Čecha a od té doby píše „Mistrovu" biografii. Stavební fakultu ale nedokončil a z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy dobrovolně utekl. Pracoval jako učitel, zeměměřič, u vlakové pošty, krátce jako skladník a dlouze jako zaměstnanec tiskárnu zahrnující firmy Český Kuvert.
Vždycky hodně četl a nikdy neopustil literaturu pro děti. Tak se stal i spoluautorem Úvodu do čtyřlístkologie (Mladá fronta Plus 6. 2. 2004, s Janem Nejedlým) a stovek článků, často také o filmu. Je píšícím členem České společnosti Sherlocka Holmese (www.SherlockHolmes.cz) a Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Kapitolou Tajemství Maxmiliána Drápa přispěl do sborníku ke stému výročí Foglarova narození (2007) a přispívá i do magazínu Bohoušek.
Ivo Fencl začínal u Iva Železného, kde publikoval horor Stvoření z jeskyně (1995) o mládí Howarda Phillipse Lovecrafta. Tajnosti Starého Plzence (Mladý svět 1996) následovala první část románu Stroj na vraždy (Nemesis 1996), který se inspiruje magickou filmografií britského herce Petera Cushinga. Díky Vladimíru Novotnému publikoval také v časopise Spektrum (Ostrůvek jich dvou, U řeky, v proudu - a v posteli) a od roku 2002 v Plzeňském literárním životě (www.kmp.plzen-city.cz), hlavně jako autor rubrik Triko paní Ivany a Svetr MUDr. Zuzany, ale i jako tvůrce próz (Lorencův stroj lásky, Poslední kroket s králíkem). Jako přílohy Plže připravil se svou matkou Věrou Fenclovou (učitelkou Obchodní akademie v Plzni) reedici Spiessova hrůzostrašného románu Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (2003) a knihu Nešťastná Zuzanka aneb Strašlivé následky nepatrné poklísky.
Je taky autorem prognostického eseje Robinson v šumu příboje, který získal druhé místo v soutěži Literární akademie Josefa Škvoreckého a jeho stať Vlasta Javořická byla odměněna zvláštní cenou soutěže Kraj ostružin a šípků a vyšla ve sborníku Moje Vysočina (2005).
Realizoval několik desítek rozhovorů s oblíbenými autory svého dětství (Neff, Steklač, Hrnčíř, Lhotová, Slabý, Tichý, Švandrlík, Toman, Šrut, Vodňanský, Svěrák, Ondřej Suchý, Rudolf Čechura), výtvarníky (Lucie Lomová, Karel Franta, František Skála, Alois Mikulka, Olga Hejná, Jindřich Krátký či Vhrsti) a jinými spisovateli (manželé Tafelovi, básník Josef Hrubý, Miloslava Ledvinová, Hana Gerzanicová, záhadolog Aleš Česal, filmový historik Boris Jachnin, básník Vítek Janota, Markéta Čekanová), nejvíce však si údajně cení odpovědí televizní hvězdičky Anny Dajdou Gleisnerové (MF Plus 25/2004), své kamarádky.
Určitým doplňkem těchto rozhovorů se staly portréty oblíbených Ivových autorů, ať už našich (Edvard Valenta, Eduard Fiker, František Běhounek, Ludvík Souček, Ondřej Sekora, Václav Čtvrtek, Miloslav Švandrlík, Felix Háj, Josef Váchal, Bob Hurikán, Jaroslav Foglar, Rudolf Richard Hofmeister, Miloslav Švandrlík, František Ringo Čech, Vlastislav Toman, Ondřej Neff...), nebo i zahraničních (Defoe, Scott, Cooper, Dickens, Dumas, Verne, Wells, Burroughs, Asimov, Haggard, Doyle, Stevenson, Machen, Barrie, Lofting, Joseph Sheridan Le Fanu, Edgar Wallace, Maurice Leblanc, Gaston Leroux, Pierre Souvestre a Marcel Allain, John Dickson Carr, Robert Bloch, Mickey Spillane, John Buchan, Ian Fleming, Lawrence z Arábie, Richard Halliburton nebo Karel May).
Časopisu Mladá fronta Plus přispěl Fencl pro změnu seriálem humorných testů typu Doplň slavné trojice nebo Znáte scénky Felixe Holzmanna? a na webu Čítárny Mika Hermana lze využít i další jeho testy jako Znáte povídky Šimka a Grossmanna?, Znáte profesora Dugana?, Znáte brontosaura Punťu?, Znáte Halliburtonovy činy?, Znáte příběhy Miloše Macourka?, Znáte filmy Karla Zemana?, Znáte verneovky?, Znáte Tři mušketýry?, Znáte Ostrov pokladů?, Znáte Tarzana?, Znáte doktora Ludvíka Součka?, Znáte Neználka? aj.
Pro Lidové noviny psal rubriku Můj život a díky Josefu Kejhovi a Petru Dvořákovi příležitostně spolupracuje s Plzeňským deníkem, díky Martinu Polívkovi i s Mladou frontou Dnes a díky Zdenko Pavelkovi a Jakubu Šofarovi také se Salonem Práva (výjimečně i hesla pro encyklopedii LES, prózy Jedna povídka z pošty pana Lorence, Osobní oddělení, Procházka Blesem s Ianou nebo Folkový Slávek a folková Slávka).
Přispíval taky do trampských časopisů (Puchejř a Řádky) a do Obrysu-Kmene (studie Edgar Allan Poe a dutá země). V literárním obtýdeníku Tvar psal kromě cyklu Rozhovorů o dětské literatuře i do rubrik Kulturní krmítko, S úctou a Patvar, a to hlavně s Michalem Škrabalem. V edici Tvary vydal první verzi svého románu Smíš zůstat mrtev (3/2003, celé vydala až Nava, 2006) a Ranní sny (15/1998), které jsou pokračováním prózy Jiřího Navrátila Kamilův život po matčině smrti (1983). Ivo Fencl je také spoluautorem básnických sborníčků Láska je poezie života (2001) a Malé milostné básňoviny (2001), publikace Obrazy obrazů (2001, vyšla i německy) a cosi jako verše poskytl také literárním časopise Promlky (2005).
Knihu Smí zůstat, Kynžvart (Perseus 2001) připsal Ladislavu Fuksovi, knížku Kalendář plzeňský 2004 (Fraus 2003) Charlesi Bronsonovi a Evě Vlachové (jedné ze svých inspirátorek). Z obou svazků vznikly v režii Miroslava Buriánka rozhlasové seriály. Pro rozhlas vytvořil s Ludmilou Randákovou i seriál o osobnostech O kom si povídáme (1999) či prózu Rychlá Ivana odmítá Brada Pitta (Český rozhlas - Vltava 2000) publikovanou v Plži. Její pandán vytvořila básnířka Zora Šimůnková (2006).
Roku 2006 vydal Fencl titul Norman Bates kontra Fantomas přičemž internetovými knihami se už předtím staly Ivana z Macháčkovy ulice (2004) nebo Robinson v šumu příboje (2005) na stránkách Taxus Bohemica Miroslava Vejlupka. Publikoval i na Neviditelném psu a s Ondřejem Neffem píše knížku Anatomie scifisty. Chystá také publikaci Smíš zůstat dětem, kterou k vydání připravuje Radim Kopáč.
Vedle Portálu české literatury Ministerstva kultury České republiky (www.czlit.cz) přispívá také na Komiks.cz a stránky Knihovnička Čtyřlístek (chrz.wz.cz), kde je mj. spoluautorem Seznamu všech Myšpulínových vynálezů (s Pavlem Chrzem) nebo studie Sherlock Holmes ve Čtyřlístku. O dobrodružné literatuře píše na web Josefa Pecinovského věnovaný edicím KOD či Karavana, o kriminální na www.detektivky.com Lucie Cermanové a o Stephenu Kingovi na jeho české stránky. Díky redaktoru Štefanu Švecovi se objevuje i na Dobré adrese nebo v časopise Bulvární rána (taktéž www. bulvarnirana.com), kde vyšly prózy jako Klára pátrá anebo Zelená krev démonů.
Sněžnou pohádku, Normální svět a jiné texty navíc roku 2003 shrnul internetový sborník Dlaň 14, na který navázala sbírka hororů Stvoření z jeskyně a jiné povídky (2005) obsahující Zločinný život Ellery Harkinse, Půlnočního pošťáka anebo Hvízdající chatrč. Celkem Fencl příležitostně spolupracuje asi s dvaceti weby ještě včetně Pozitivních novin Pavla Loužeckého, časopisu Ikaros či plzeňské Xkultury (povídka Právě to, co se stát nemůže) a je mu především ctí být i redaktorem deníku Subjektivník Radima Pavlíka (www.subjektivnik.cz), pro který psal či píše rubriky jako Životy subjektivně anebo Filmotéka a kde vydal například stati Drsný Harry, Vražda v uzamčeném pokoji, Lezec z mrakodrapu Harold Lloyd, Sedmkrát Oldřich Lipský, Filmy s upíry anebo esej Žena jako dav. Věnoval se taky výtahu z názorů Trumana Capota a pro publikaci Čtyřlístek vrací úder nachystal scénář komiksu Návrat Sherryka Holmepsa.
Hotovou má také dětskou knihu Domek pana Stilburyho, dobrodružnou fantasy z afrických pralesů Žiji, ježek v kleci (s dětskými hrdiny a návazností na Foglara), autobiografický román z pošty Haraš a „psychologického průvodce" Spojeným královstvím Smíš zůstat Anglie.
V první verzi pak zůstávají tituly Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně, Smutná nahá jezdkyně, Jednou kousnutý, dvojnásob plachý a příběh ve stylu černého románu hrůzy nazvaný Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít. Mimo to Fencl ve volných chvílích pracuje na próze Ochránci morčete a na jejím pokračování Nastasja neboli Prokletí morčete. V duchu se však prý často vrací na noční poštu, kde asi taky svým srdcem nejpevněji utkvěl. Tak jako i u stálých svých hrdinek Ivany, Zuzany a Judity.
Fiktivním jménem je tady přitom pouze to třetí.
Ivo Fencl junior mezi svými deseti lety a prvákem gymnázia nakreslil a napsal 116 čísel časopisu Rodina, deset dílů tzv. edice Dobrodružství (Marťané, Cesta pod Evropou, Cesta do pravěku, Na třetím měsíci, Atlantida, Venuše, Ohyzdný sněžný muž jeti, Útok z páté galaxie aj.) nebo šest románků o „tiché smrti pralesa" Mgvě, kočkovité šelmě, která až dodnes zůstává záhadou kryptozoologie (Mgva aneb Tichá smrt pralesa, Na Mgvu aneb Šedý démon, Za Mgvou aneb Netvoři džungle, Proti Mgvě aneb Vraždící bestie, Mgvy aneb Smrtící nestvůry, Pro Mgvu aneb Krvavá obluda). Kreslil také komiksy a později psal texty pro amatérské rockové skupiny Infarkt a Závislost, anebo přispíval do časopisu Fireball vytvářeného Viktorem Steinbachem (např. články o Jiřím Schelingerovi).
Na střední škole Fencl založil recesní Klub přátel Fantomase a napsal Pohnuté paměti předsedy Klubu přátel Fantomase. Na ČVUT v Praze založil Fanklub Františka Ringo Čecha a od té doby píše „Mistrovu" biografii. Stavební fakultu ale nedokončil a z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy dobrovolně utekl. Pracoval jako učitel, zeměměřič, u vlakové pošty, krátce jako skladník a dlouze jako zaměstnanec tiskárnu zahrnující firmy Český Kuvert.
Vždycky hodně četl a nikdy neopustil literaturu pro děti. Tak se stal i spoluautorem Úvodu do čtyřlístkologie (Mladá fronta Plus 6. 2. 2004, s Janem Nejedlým) a stovek článků, často také o filmu. Je píšícím členem České společnosti Sherlocka Holmese (www.SherlockHolmes.cz) a Sdružení přátel Jaroslava Foglara. Kapitolou Tajemství Maxmiliána Drápa přispěl do sborníku ke stému výročí Foglarova narození (2007) a přispívá i do magazínu Bohoušek.
Ivo Fencl začínal u Iva Železného, kde publikoval horor Stvoření z jeskyně (1995) o mládí Howarda Phillipse Lovecrafta. Tajnosti Starého Plzence (Mladý svět 1996) následovala první část románu Stroj na vraždy (Nemesis 1996), který se inspiruje magickou filmografií britského herce Petera Cushinga. Díky Vladimíru Novotnému publikoval také v časopise Spektrum (Ostrůvek jich dvou, U řeky, v proudu - a v posteli) a od roku 2002 v Plzeňském literárním životě (www.kmp.plzen-city.cz), hlavně jako autor rubrik Triko paní Ivany a Svetr MUDr. Zuzany, ale i jako tvůrce próz (Lorencův stroj lásky, Poslední kroket s králíkem). Jako přílohy Plže připravil se svou matkou Věrou Fenclovou (učitelkou Obchodní akademie v Plzni) reedici Spiessova hrůzostrašného románu Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (2003) a knihu Nešťastná Zuzanka aneb Strašlivé následky nepatrné poklísky.
Je taky autorem prognostického eseje Robinson v šumu příboje, který získal druhé místo v soutěži Literární akademie Josefa Škvoreckého a jeho stať Vlasta Javořická byla odměněna zvláštní cenou soutěže Kraj ostružin a šípků a vyšla ve sborníku Moje Vysočina (2005).
Realizoval několik desítek rozhovorů s oblíbenými autory svého dětství (Neff, Steklač, Hrnčíř, Lhotová, Slabý, Tichý, Švandrlík, Toman, Šrut, Vodňanský, Svěrák, Ondřej Suchý, Rudolf Čechura), výtvarníky (Lucie Lomová, Karel Franta, František Skála, Alois Mikulka, Olga Hejná, Jindřich Krátký či Vhrsti) a jinými spisovateli (manželé Tafelovi, básník Josef Hrubý, Miloslava Ledvinová, Hana Gerzanicová, záhadolog Aleš Česal, filmový historik Boris Jachnin, básník Vítek Janota, Markéta Čekanová), nejvíce však si údajně cení odpovědí televizní hvězdičky Anny Dajdou Gleisnerové (MF Plus 25/2004), své kamarádky.
Určitým doplňkem těchto rozhovorů se staly portréty oblíbených Ivových autorů, ať už našich (Edvard Valenta, Eduard Fiker, František Běhounek, Ludvík Souček, Ondřej Sekora, Václav Čtvrtek, Miloslav Švandrlík, Felix Háj, Josef Váchal, Bob Hurikán, Jaroslav Foglar, Rudolf Richard Hofmeister, Miloslav Švandrlík, František Ringo Čech, Vlastislav Toman, Ondřej Neff...), nebo i zahraničních (Defoe, Scott, Cooper, Dickens, Dumas, Verne, Wells, Burroughs, Asimov, Haggard, Doyle, Stevenson, Machen, Barrie, Lofting, Joseph Sheridan Le Fanu, Edgar Wallace, Maurice Leblanc, Gaston Leroux, Pierre Souvestre a Marcel Allain, John Dickson Carr, Robert Bloch, Mickey Spillane, John Buchan, Ian Fleming, Lawrence z Arábie, Richard Halliburton nebo Karel May).
Časopisu Mladá fronta Plus přispěl Fencl pro změnu seriálem humorných testů typu Doplň slavné trojice nebo Znáte scénky Felixe Holzmanna? a na webu Čítárny Mika Hermana lze využít i další jeho testy jako Znáte povídky Šimka a Grossmanna?, Znáte profesora Dugana?, Znáte brontosaura Punťu?, Znáte Halliburtonovy činy?, Znáte příběhy Miloše Macourka?, Znáte filmy Karla Zemana?, Znáte verneovky?, Znáte Tři mušketýry?, Znáte Ostrov pokladů?, Znáte Tarzana?, Znáte doktora Ludvíka Součka?, Znáte Neználka? aj.
Pro Lidové noviny psal rubriku Můj život a díky Josefu Kejhovi a Petru Dvořákovi příležitostně spolupracuje s Plzeňským deníkem, díky Martinu Polívkovi i s Mladou frontou Dnes a díky Zdenko Pavelkovi a Jakubu Šofarovi také se Salonem Práva (výjimečně i hesla pro encyklopedii LES, prózy Jedna povídka z pošty pana Lorence, Osobní oddělení, Procházka Blesem s Ianou nebo Folkový Slávek a folková Slávka).
Přispíval taky do trampských časopisů (Puchejř a Řádky) a do Obrysu-Kmene (studie Edgar Allan Poe a dutá země). V literárním obtýdeníku Tvar psal kromě cyklu Rozhovorů o dětské literatuře i do rubrik Kulturní krmítko, S úctou a Patvar, a to hlavně s Michalem Škrabalem. V edici Tvary vydal první verzi svého románu Smíš zůstat mrtev (3/2003, celé vydala až Nava, 2006) a Ranní sny (15/1998), které jsou pokračováním prózy Jiřího Navrátila Kamilův život po matčině smrti (1983). Ivo Fencl je také spoluautorem básnických sborníčků Láska je poezie života (2001) a Malé milostné básňoviny (2001), publikace Obrazy obrazů (2001, vyšla i německy) a cosi jako verše poskytl také literárním časopise Promlky (2005).
Knihu Smí zůstat, Kynžvart (Perseus 2001) připsal Ladislavu Fuksovi, knížku Kalendář plzeňský 2004 (Fraus 2003) Charlesi Bronsonovi a Evě Vlachové (jedné ze svých inspirátorek). Z obou svazků vznikly v režii Miroslava Buriánka rozhlasové seriály. Pro rozhlas vytvořil s Ludmilou Randákovou i seriál o osobnostech O kom si povídáme (1999) či prózu Rychlá Ivana odmítá Brada Pitta (Český rozhlas - Vltava 2000) publikovanou v Plži. Její pandán vytvořila básnířka Zora Šimůnková (2006).
Roku 2006 vydal Fencl titul Norman Bates kontra Fantomas přičemž internetovými knihami se už předtím staly Ivana z Macháčkovy ulice (2004) nebo Robinson v šumu příboje (2005) na stránkách Taxus Bohemica Miroslava Vejlupka. Publikoval i na Neviditelném psu a s Ondřejem Neffem píše knížku Anatomie scifisty. Chystá také publikaci Smíš zůstat dětem, kterou k vydání připravuje Radim Kopáč.
Vedle Portálu české literatury Ministerstva kultury České republiky (www.czlit.cz) přispívá také na Komiks.cz a stránky Knihovnička Čtyřlístek (chrz.wz.cz), kde je mj. spoluautorem Seznamu všech Myšpulínových vynálezů (s Pavlem Chrzem) nebo studie Sherlock Holmes ve Čtyřlístku. O dobrodružné literatuře píše na web Josefa Pecinovského věnovaný edicím KOD či Karavana, o kriminální na www.detektivky.com Lucie Cermanové a o Stephenu Kingovi na jeho české stránky. Díky redaktoru Štefanu Švecovi se objevuje i na Dobré adrese nebo v časopise Bulvární rána (taktéž www. bulvarnirana.com), kde vyšly prózy jako Klára pátrá anebo Zelená krev démonů.
Sněžnou pohádku, Normální svět a jiné texty navíc roku 2003 shrnul internetový sborník Dlaň 14, na který navázala sbírka hororů Stvoření z jeskyně a jiné povídky (2005) obsahující Zločinný život Ellery Harkinse, Půlnočního pošťáka anebo Hvízdající chatrč. Celkem Fencl příležitostně spolupracuje asi s dvaceti weby ještě včetně Pozitivních novin Pavla Loužeckého, časopisu Ikaros či plzeňské Xkultury (povídka Právě to, co se stát nemůže) a je mu především ctí být i redaktorem deníku Subjektivník Radima Pavlíka (www.subjektivnik.cz), pro který psal či píše rubriky jako Životy subjektivně anebo Filmotéka a kde vydal například stati Drsný Harry, Vražda v uzamčeném pokoji, Lezec z mrakodrapu Harold Lloyd, Sedmkrát Oldřich Lipský, Filmy s upíry anebo esej Žena jako dav. Věnoval se taky výtahu z názorů Trumana Capota a pro publikaci Čtyřlístek vrací úder nachystal scénář komiksu Návrat Sherryka Holmepsa.
Hotovou má také dětskou knihu Domek pana Stilburyho, dobrodružnou fantasy z afrických pralesů Žiji, ježek v kleci (s dětskými hrdiny a návazností na Foglara), autobiografický román z pošty Haraš a „psychologického průvodce" Spojeným královstvím Smíš zůstat Anglie.
V první verzi pak zůstávají tituly Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně, Smutná nahá jezdkyně, Jednou kousnutý, dvojnásob plachý a příběh ve stylu černého románu hrůzy nazvaný Gotická kobka aneb Třináct milionů způsobů jak zemřít. Mimo to Fencl ve volných chvílích pracuje na próze Ochránci morčete a na jejím pokračování Nastasja neboli Prokletí morčete. V duchu se však prý často vrací na noční poštu, kde asi taky svým srdcem nejpevněji utkvěl. Tak jako i u stálých svých hrdinek Ivany, Zuzany a Judity.
Fiktivním jménem je tady přitom pouze to třetí.
V sekci není žádný produkt.