Josef Pecinovský

Narodil se roku 1946 ve Varnsdorfu. První povídku Signály zmlkly publikoval časopisecky již v roce 1962 (Věda a technika mládeži). Povídka získala sedmé místo v národním kole Mezinárodní soutěže o nejlepší vědeckofantastickou povídku, vypsané redakcí VTM a „spřátelených" časopisů. Pak se odmlčel a znovu začíná publikovat až v 80. letech. V druhé polovině 80. let patří k nejplodnějším SF povídkářem, proslavil se zejména humornými příběhy, z nichž nejznámější je cyklus o kuriózním chovateli ještě kurióznějšího ptactva Václavu Novákovi. První uveřejněná povídka z tohoto cyklu (Jak nakrmit ptáčátko) vyšla ve sborníku Návrat na planetu Zemi v roce 1985.
Koncem 80. let se dramaticky mění ráz autorových próz a humor vystřídaly pochmurné antiutopické vize. Jeho příběhy jsou vždy čtivé a většinou obsahují i originální nápad.
V té době pak získal své dvě největší literární ceny. V roce 1986 mu byla udělena cena Karla Čapka za povídku Její Veličenstvo, v roce 1987 tento úspěch zopakoval povídkou Nos to závaží.
Pravidelně publikovat začal až v příznivějším společenském klimatu po převratu v roce 1989. Své povídky publikuje v časopisech, spolupracuje s Českým rozhlasem.
Začal vydávat i samostatné publikace, z nich můžeme jmenovat antiutopický román Plástev jedu (1990), román Juta (1991) o světě, kde inteligence je zločin, a román Sinusoida 26 (1999), líčící dramatickou situaci na dálné kosmické výpravě. Vydal i povídkové sbírky - Abbey Road (1991), napsanou na motivy LP desky Beatles, a Házím ti laso, kamaráde (1999), soustřeďující nejlepší autorovy povídky z 90. let.
V roce 1995 se sešel se svým jmenovcem Rudolfem Pecinovským. Důsledkem této spolupráce je román V zajetí počítače (1995), kde se autoři pokusili spojit dramatický příběh s naučnou publikací.