Karel Čapek

Karel Čapek (1890 - 1938) se narodil v Malých Svatoňovicích. Vyrůstal v rodině venkovského lékaře v Úpici se svými dvěma sourozenci (bratr Josef, sestra Helena). Po středoškolských studiích v Hradci Králové a v Brně maturoval na gymnáziu v Praze, kam se s rodiči roku 1907 přestěhovali. Vysokou školu navštěvoval v Praze, Berlíně a Paříži a roku 1915 ukončil studia doktorátem filozofie.
Jeho talent se rozvíjel už od ranných let. Jako středoškolák psal verše a v době univerzitních studií přispíval pravidelnými články do různých časopisů. Po předchozích zaměstnání knihovníka a soukromého vychovatele se stal žurnalistou. Později byl výtvarný a literární kritik Národních listů, a až do své smrti kulturním a politickým redaktorem Lidových novin.
Během svého života vytvořil rozsáhlá díla rozmanitých žánrů a literárních útvarů, od osobitých literárních sloupků přes povídku, cestopis, román až po dramatickou literární tvorbu. V jeho dílech se kromě filozofické podstaty výrazně prosazuje i autor humanismus, který nebyl jen porozuměním a hlubokým citem pro člověka, nýbrž podstatou Čapkova životního a světového názoru, měřítkem všech otázek, hodnot a jevů, které se stávaly centrem jeho tvůrčího myšlení a literární tvorby. Hluboké prožitky veškerých událostí a úvah o současném a budoucím světě, které byly nedílnou součástí literárních představ vedly k tomu, že byl označován za životního pesimistu, ale Čapek se tomuto nařčení bránil.
Čapkovo mnohotvárné a bohaté dílo přerušila náhlá smrt. Jemný organismus nahlodaný dlouholetou chorobou, podlehl stupňujícímu se tlaku tragických událostí v době Mnichova a hrubým osobním útokům. Pohřeb Karla Čapka roku 1938 na vyšehradském hřbitově se stal manifestací věrnosti ideálům demokracie národní a lidské svobody.