Karl May
Německý spisovatel převážně dobrodružných románů
Karl Friedrich May se narodil 25. února 1842, jako páté dítě v
chudé a početné tkalcovské rodině Heinricha Augusta a Christiny
Wilheminy Mayových v německém Ernstthalu v Krušných horách. Rodiče
museli věnovat všechen čas obstarávání obživy a děti vychovávala
babička. Pravděpodobně vlivem podvýživy a špatných hygienických
podmínek po narození oslepl a teprve v pěti letech se lékařům
podařilo mu zrak opět navrátit.
Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. Ve čtrnácti letech ukončil školu a nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu.
V roce 1861 seminář úspěšně vystudoval, nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale téměř ihned byl propuštěn pro milostné pletky s manželkou svého domácího. Přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl zanedlouho na udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici (Chemnitzu) 8. září 1862.
Když byl propuštěn z vězení, zůstal bez práce a bez prostředků. Dopustil se několika drobných krádeží a podvodů, byl opět odsouzen, tentokrát ke čtyřem letům nucených prací, a uvězněn ve Cvikově. Odtud ho pro dobré chování propustili 2. listopadu 1868. Vrátil se do Ernstthalu, kde se dozvěděl o smrti své babičky a opět spáchal další podvody a krádeže, z nichž některé byly velmi zvláštní. Z dobových spisů vyplývá, že v jedné restauraci odcizil pět biliárových koulí a při vloupání do jiné zase utěrku a jednu cigaretovou špičku. Byl dopaden a jako recidivista odsouzen ke čtyřem letům vězení v káznici Waldheim.
Už v tomto posledním vězení začal sepisovat svoje sny o dalekých cestách a posílal povídky do různých časopisů, nejdříve pod různými pseudonymy (Karel Hohental, Latréaumout, D. Jam, E. v. Linden). Jeho talentu si povšiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. V roce 1875 se May přestěhoval do Drážďan, kde se naplno věnuje spisovatelské práci a publikuje svoje povídky a humoresky. Mezi nimi vychází i povídka Old Firehand, v níž je poprvé zmíněno jméno Vinnetou. Pro Münchmeyera napsal také svoje první rozsáhlejší dílo, historický román Poslední cesty obou Quitzowů (1876 - 1877) a pět mnohasvazkových kolportážních románů většinou nízké úrovně (pod některé se ani nepodepsal), ale jejichž autorství mu později způsobilo potíže.
Na konci roku 1876 pro neshody s Münchmeyerem odchází, na nějakou dobu zůstává nezávislým a píše povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. V tomto časopise vycházel na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.
V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, ale manželství se po třinácti letech fakticky rozpadlo. Od roku 1892 začínají vycházet romány z Orientu s hlavním hrdinou jménem Kara ben Nemsí, který je totožný s Old Shatterhandem a Mayova sláva roste. May se začal prohlašovat právě za hrdinu svých příběhů Old Shatterhanda. Vydával plakáty se svými fotografiemi v jeho kostýmu, které se prodávaly v tisícových sériích. Do roku 1890 vycházela jeho díla na pokračování v časopisech a teprve potom knižně. Od roku 1892 jako Sebrané příběhy z cest a od roku 1896 pod titulem Povídky z cest. May stále tvrdil, že vypráví svoje vlastní příběhy z cest, které vykonal do USA v letech 1862 - 1863, na Dálný východ (1864 - 1865) a do Orientu (1868 - 1870). V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand".
Na první skutečně doloženou cestu se vydal až v roce 1899 do Orientu, kdy navštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Tato cesta trvala patnáct měsíců a pro Maye znamenala těžkou konfrontaci se skutečností, která byla zcela odlišná od jeho literárních představ. Napsal romány A mír na zemi! a V Říši stříbrného lva, které se od ostatních lišily mnohem realističtějším pohledem. Jeho věhlas byl ale otřesen, když po Münchmeyerově smrti vydal nakladatel Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména, na veřejnost se dostala také jeho kriminální minulost a May se začal se svými odpůrci soudit.
V roce 1903 se rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plöhnovou.
Téměř celý zbytek života strávil Karel May u soudů. V roce 1910 sepsal svou autobiografii Můj život a mé cíle a v prosinci 1911 soudní spory vyhrál. Zanedlouho, 30. března 1912, v důsledku vysílení a prodělaného zápalu plic však zemřel na srdeční mrtvici.
txt: http://cs.wikipedia.org
Když začal chodit do školy, projevil se jako velmi nadaný žák a pod přísným dohledem svého otce musel tvrdě studovat. Četl a přepisoval knihy, učil se latinsky, anglicky i francouzsky a také hře na klavír, housle a varhany. Ve čtrnácti letech ukončil školu a nastoupil do učitelského semináře ve Waldenburgu.
V roce 1861 seminář úspěšně vystudoval, nastoupil jako pomocný učitel v Glauchau, ale téměř ihned byl propuštěn pro milostné pletky s manželkou svého domácího. Přešel na školu v Altchemnitz, ale zde byl zanedlouho na udání svého spolubydlícího odsouzen za údajnou krádež hodinek k šesti týdnům vězení a dostal zákaz vykonávání učitelského povolání. Trest nastoupil v Saské Kamenici (Chemnitzu) 8. září 1862.
Když byl propuštěn z vězení, zůstal bez práce a bez prostředků. Dopustil se několika drobných krádeží a podvodů, byl opět odsouzen, tentokrát ke čtyřem letům nucených prací, a uvězněn ve Cvikově. Odtud ho pro dobré chování propustili 2. listopadu 1868. Vrátil se do Ernstthalu, kde se dozvěděl o smrti své babičky a opět spáchal další podvody a krádeže, z nichž některé byly velmi zvláštní. Z dobových spisů vyplývá, že v jedné restauraci odcizil pět biliárových koulí a při vloupání do jiné zase utěrku a jednu cigaretovou špičku. Byl dopaden a jako recidivista odsouzen ke čtyřem letům vězení v káznici Waldheim.
Už v tomto posledním vězení začal sepisovat svoje sny o dalekých cestách a posílal povídky do různých časopisů, nejdříve pod různými pseudonymy (Karel Hohental, Latréaumout, D. Jam, E. v. Linden). Jeho talentu si povšiml nakladatel Heinrich Gotthold Münchmeyer a nabídl mu místo redaktora. V roce 1875 se May přestěhoval do Drážďan, kde se naplno věnuje spisovatelské práci a publikuje svoje povídky a humoresky. Mezi nimi vychází i povídka Old Firehand, v níž je poprvé zmíněno jméno Vinnetou. Pro Münchmeyera napsal také svoje první rozsáhlejší dílo, historický román Poslední cesty obou Quitzowů (1876 - 1877) a pět mnohasvazkových kolportážních románů většinou nízké úrovně (pod některé se ani nepodepsal), ale jejichž autorství mu později způsobilo potíže.
Na konci roku 1876 pro neshody s Münchmeyerem odchází, na nějakou dobu zůstává nezávislým a píše povídky z Podkrušnohoří. V roce 1877 přijal místo redaktora v týdeníku Frohe Stunden. V tomto časopise vycházel na pokračování jeho druhý román Zajati na moři, jehož část byla později začleněna do románu Old Surehand.
V roce 1880 se poprvé oženil s Emmou Linou Pollmerovou, ale manželství se po třinácti letech fakticky rozpadlo. Od roku 1892 začínají vycházet romány z Orientu s hlavním hrdinou jménem Kara ben Nemsí, který je totožný s Old Shatterhandem a Mayova sláva roste. May se začal prohlašovat právě za hrdinu svých příběhů Old Shatterhanda. Vydával plakáty se svými fotografiemi v jeho kostýmu, které se prodávaly v tisícových sériích. Do roku 1890 vycházela jeho díla na pokračování v časopisech a teprve potom knižně. Od roku 1892 jako Sebrané příběhy z cest a od roku 1896 pod titulem Povídky z cest. May stále tvrdil, že vypráví svoje vlastní příběhy z cest, které vykonal do USA v letech 1862 - 1863, na Dálný východ (1864 - 1865) a do Orientu (1868 - 1870). V roce 1896 také koupil dům v Radebeulu u Drážďan, který nazval „Villa Shatterhand".
Na první skutečně doloženou cestu se vydal až v roce 1899 do Orientu, kdy navštívil dějiště svých románů a dostal se až na Sumatru. Tato cesta trvala patnáct měsíců a pro Maye znamenala těžkou konfrontaci se skutečností, která byla zcela odlišná od jeho literárních představ. Napsal romány A mír na zemi! a V Říši stříbrného lva, které se od ostatních lišily mnohem realističtějším pohledem. Jeho věhlas byl ale otřesen, když po Münchmeyerově smrti vydal nakladatel Adalbert Fischer staré kolportážní romány v knižní podobě s uvedením Mayova jména, na veřejnost se dostala také jeho kriminální minulost a May se začal se svými odpůrci soudit.
V roce 1903 se rozvedl a krátce na to si vzal Kláru Plöhnovou.
Téměř celý zbytek života strávil Karel May u soudů. V roce 1910 sepsal svou autobiografii Můj život a mé cíle a v prosinci 1911 soudní spory vyhrál. Zanedlouho, 30. března 1912, v důsledku vysílení a prodělaného zápalu plic však zemřel na srdeční mrtvici.
txt: http://cs.wikipedia.org
V sekci není žádný produkt.