Kir Bulyčov

Kir Bulyčev je pseudonym Igora Vsevolodoviče Možejka, který se narodil v roce 1934 v Moskvě. Jeho rodina má litevské předky. Po vystudování Institutu cizích jazyků působil v Barmě a po návratu pracoval v Orientálním ústavu Akademie věd jako doktor historických věd a odborník na jihovýchodní Asii. Publikoval řadu odborných i popularizačních knih, z nichž česky vyšly např. črty z dějin námořního pirátství v Indickém oceánu a jižních moří od 15. do 20. století s názvem Pod pirátskou vlajkou (Naše vojsko, 1982) nebo vyprávění o významných světových stavbách Sny zmizelých králů (Lidové nakladatelství, 1983). Z tohoto prostředí ostatně vydal i svou úplně první povídku v časopise Asie a Evropa segodňa, a to jako překlad z barmštiny pod pseudonymem Maun Sejn Dži (doslova Velká brada, což byla jeho přezdívka při pobytu v Barmě). První fantastická povídka vyšla v literárním magazínu Iskatěl. Od roku 1965 se zaměřil na vědeckofantastickou literaturu ve větším rozsahu. Aby ji odlišil od své „profesionální" tvorby, zvolil si pseudonym. Jeho manželka se jmenuje Kira, matka byla za svobodna Bulyčovová. A Kir Bulyčov byl na světě.
Když se mu narodila dcera Alisa, začal pro ni psát příběhy o děvčátku z 21. století, které zažívá nejrůznější dobrodružství. Alisa (v českém překladu Alenka) je dcerou ředitele moskevské zoologické zahrady, létá vesmírem a pomáhá otci sbírat nejpodivnější zvířata, zachraňuje cizí planety, bojuje s kosmickými piráty. Využívá nejrůznější vynálezy - stroj času, detektor myšlenek, rozumný kosmický koráb, úpravy genů. Některé Alenčiny příhody vyšly česky v nakladatelství Svoboda v létech 1985 - 1989 s názvem Děvčátko z planety Země, Alenčiny narozeniny a Milión Alenčiných dobrodružství s půvabnými ilustracemi Jaroslava Maláka. Alenka v nich opět putuje vesmírem nebo strojem času proniká do minulosti. Dostává se například do doby před poslední dobou ledovou, kdy na Zemi žili trpaslíci, víly, čarodějnice, upíři, vodníci a další pohádkové bytosti. Nepřežili dobu ledovou a zůstala po nich jen stopa v paměti lidstva v podobě pohádek. Pomocí stroje času se s nimi podaří navázat kontakt a dokonce proniknou i do moderní doby. Za scénář filmu o Alence Tajemství třetí planety obdržel Bulyčov státní cenu, a není to jediný film podle jeho námětu. Také československá televize natočila o Alenčiných dobrodružstvích třídílný seriál Tři kapitáni.
Druhým směrem, který už také obsahuje desítky knih, je „vážná" fantastika. Kromě celé řady povídek, z nichž některé byly časopisecky publikovány i v Ikarii se jedná i o romány (Poslední válka, Město nahoře, Podzemí čarodějnic). Častým hrdinou je kosmický lékař Sláva Pavlyš nebo agentka Intergalaktické policie Kora Orvat. Česky si lze přečíst např. ekologický román z 21. století Agent tajné flotily (Lidové nakladatelství, 1984), slovensky Zákon pre draka (Obzor, 1984). Lidové nakladatelství vydalo i příběhy pozemské expedice, která ztroskotala na vzdálené planetě a musí se vypořádat s tamními primitivními podmínkami Slyšel jsem Zemi a Země je příliš daleko. Od roku 1989 píše cyklus románů Řeka Chronos, kde svébytně zpracovává ruské dějiny. První díl (přes 1000 stran!) zahrnuje léta 1913 - 1917, druhý díl 1932 - 1939 atd. Jiný rozsáhlý cyklus bude Divadlo stínů, do něhož patří např. román Bojiště z ptačího pohledu, ve kterém mladý archeolog Garik Gagarin, který umí levitovat a hypnotizovat, pomáhá při pátrání po lidech mizejících beze stopy v reáliích současného Ruska.
Kir Bulyčov patří k autorům, kteří ve svém díle dokážou využívat humor. Příkladem mohou být historky z Guslaru Velikého. Prototypem tohoto města je skutečné existující městečko Velký Usťjug, kde byl autor svědkem, jak se propadla část silnice do historického podzemí. A Bulyčov si představil toto město i s jeho obyvateli (jejich jména čerpal z adresáře města Vologdy z roku 1913) v dnešní době. Jejich obyčejný život je zpestřován častými návštěvami mimozemšťanů, neobyčejnými vynálezy a dalšími vzrušujícími událostmi. Celkem už vzniklo na sedmdesát povídek z tohoto cyklu, mimo jiné i román Marťanský elixír (Lidové nakladatelství, 1983). Příběhem z Guslaru je i slovensky vydaná kniha Zajatci asteroidu (1988), kde je spojen s dobrodružstvími Alisy.
Málokdo ví, že Igor Možejko patří k významným sběratelům vyznamenání a odznaků. Má rozsáhlé sbírky a napsal např. knihy Hovory o faleristice, Služební odznaky Ruského impéria či sestavil katalog Polská vyznamenání.
V zahraničí se Kir Bulyčov těšil značné oblibě a vedle bratří Strugackých patřil k málu ruských autorů, kteří alespoň v některých zemích uspěli. Po smrti Arkadije Strugackého autorská značka bratrů Strugackých skončila, a přestože „car Boris" se v Rusku v oblasti science fiction těší největší autoritě, Kir Bulyčov je nejznámějším aktivním spisovatelem tohoto žánru.

text: Pavel Weigel
vyňato z časopisu Ikarie 07/2002