Louis de Bernières

Ačkoli tomu jeho exotické jméno vůbec nenapovídá, Louis de Bernières (1954) je rodilý Angličan - jeho rodina dokonce přišla na Britské ostrovy už roku 1066 s Vilémem Dobyvatelem. Vyrostl v surreyské vesničce Hambledon, díky armádnímu stipendiu mohl jít studovat na Bradfield College a po čtyřech katastrofálních měsících v Sandhurstu skončil v Jižní Americe, v malé vísce na severu Kolumbie, kde pracoval jako učitel a honák. Po jednom roce ho ovšem život v exotické cizině omrzel, a tak se vrátil domů studovat filosofii v Manchesteru.
Psát začal až ve svých osmadvaceti a první román mu vyšel až v jeho pětatřiceti letech. Do té doby se živil jako automechanik, zahradní architekt, prodavač knih, tesař, kurýr na motocyklu a vůbec nejdéle jako učitel. Jeho první kniha Válka o zadnici dona Emmanuela (1991, česky 2001), sžíravá černá groteska z Jižní Ameriky, hluboce ovlivněná magickým realismem, mu přinesla věhlas i uznání kritiky v podobě Ceny spisovatelů Britského společenství za nejlepší prvotinu v euroasijském regionu. O rok později následoval palčivý román Seňor Vivo a drogový baron (česky 2002) a opět Cena za nejlepší román v euroasijském regionu. Volnou latinskoamerickou trilogii uzavřel roku 1993 právě knihou Nezvladatelné dítko kardinála Guzmána.
Světovou proslulost si Louis de Bernières získal románem Mandolína kapitána Corelliho (1994, česky 2000), jehož se prodalo více než dva a půl miliónu výtisků, byl zfilmován režisérem Johnem Maddenem a získal Cenu spisovatelů Britského společenství za nejlepší román roku.
Roku 2001 vydal knihu Rudý pes (česky 2002), v níž ztvárnil dobrodružství nezdolného inteligentního psa z ovčáckého plemene kelpie. A v červnu 2004 Bernièresovi vyšel zatím poslední román Birds without wings (Ptáci bez křídel), který se odehrává ve vesnici Eskibahçe na jihozápadním pobřeží Turecka a mapuje osudy jejích řeckých a tureckých obyvatel, převážně za první světové války a v následné etnické čistce.