Ludvík Vaculík
Ludvík Vaculík, prozaik, fejetonista a
publicista, se narodil 23. 7. 1926 v Brumově. Pracoval jako dělník
v Baťových závodech, později jako vychovatel v učňovském internátu.
Po vysokoškolských studiích působil jako redaktor v nakladatelství
Rudé právo, v Československém rozhlase a Literárních novinách.
Vydal romány Rušný dům (1963), Sekyra (1966). Od
roku 1969 byl bez zaměstnání a bez možnosti publikovat. Řídil
samizdatové nakladatelství Edice Petlice a výrazně se podílel na
šíření neoficiální literatury. V devadesátých letech začínají znovu
vycházet jeho knihy: Český snář (1990), Jaro je
tady (1990), Srpnový rok (1990), Nové vlastenecké
písně Karla Havlíčka Borovského (1990), Stará dáma se
baví (1991), Morčata (1991), Sekyra (1991),
Jak se dělá chlapec (1993), Poco rubato (vzájemná
korespondence s Ivanem Kadlečíkem, 1994), Milí spolužáci!
(1995), Nad jezerem škaredě hrát (1996), Nepaměti
(1998), Cesta na Praděd (2001), Poslední slovo
(2002), Loučení k panně (2002), Polepšené
pěsničky (2006), Hodiny klavíru (2007), Dřevěná
mysl (2008), Petr má medvěda, nebo co (2008),
Tisíce slov (2008), Rušný dům (2011). Píše do
Literárních novin a v Lidových novinách má týdně
sloupek Poslední slovo. V roce 2002 mu byla udělena Cena
Karla Čapka „za vzácně návaznou a osobitě provokativní
fejetonistickou a beletristickou tvorbu", v roce 2008 Státní
cena za literaturu „za dosavadní literární a publicistickou
tvorbu s přihlédnutím k bilanční próze Hodiny
klavíru".
V sekci není žádný produkt.