Marko Švabić

V sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století patřil prozaik Marko Švabić (2. 3. 1949 - 21. 1. 1993) mezi nejoriginálnější slovinské spisovatele experimentující v oblastech krajního modernismu a navíc se pokoušel o žánr divadelní a rozhlasové hry. Vystudoval střední chemickou školu a poté nedokončil studium srovnávací literatury na lublaňské filozofické fakultě. Živil se jako svobodný literát a redaktor časopisů Tribuna a Problemi. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let spolupracoval s konceptuální uměleckou skupinou OHO, která se vyjadřovala pomocí výtvarného umění, literatury, divadla a happeningu. Patřil rovněž do skupiny autorů Katalog vydávající stejnojmenný almanach. V uvedených uměleckých skupinách se setkávali a vzájemně se ovlivňovali autoři, kteří významným způsobem poznamenali podobu slovinské literatury druhé poloviny dvacátého století - Rudi Šeligo, Tomaž Šalamun, Iztok Geister aj. Své povídky a novely publikoval v několika sbírkách: Sonce, sonce, sonce (1972), Ljubavne povesti (1982), Bitka proti prahu (1983), Poet in polis (1984) a Črna luknja (1987). V knize Mlad junka (1979) vydal tři hry pro divadlo a rozhlas. Po jeho smrti vyšly jeho do té doby z velké části nepublikované texty v knize Šund roman (2006).