Michal Hvorecký
Michal Hvorecký (1976), zázračné dítě, které naštěstí neusnulo na
vavřínech a jeho talent dospěl s ním. Celým založením tak trochu
věčný student; ležérní studium na vysokých školách doplňuje
intenzivním průzkumem oblastí, které ho zajímají (komiksy,
speciálně japonská manga, světová literatura, hudba, moderní
civilizace). Jeden z mála, který má odvahu žít jako spisovatel na
volné noze - i když s tajnou zbraní reklamního textaře v kapse. Do
světa prorazil nejen povídkami; s jeho rozhovory a ironickými
komentáři se občas setkáme v zahraničí (především německých)
časopisech. Vydal knihu povídek Silný pocit čistoty (1998,
2002), která vyšla i v polském překladu. Další sbírka Lovci &
zberači (2001) vyšla česky. Z románu jmenujme Poslední
hit (2003). Také přeložil cyberpunkový román Jacka Womacka
Ambient (2002).
Hvoreckého východiskovým žánrem je science fiction, a to její nejbrutálnější verze, nepochybně inspirovaná jeho oblíbenou „drsnou školou" americké detektivky: bez jediného záblesku sentimentality nebo didaktizování. Už jako dvacetiletý získal dvě ocenění v reprezentativní soutěži o Cenu Gustáva Reussa za povídku Mrakodrap. Nikdy se neopájel verneovskými utopiemi, nesnažil se ohromovat vymýšlením převratných objevů a vynálezů. Jeho neradostný svět budoucnosti plynule vyrůstá z našeho dneška, v některé z proporcí mírně posunutého a hypertrofovaného podle logiky předpokládaných trendů. Ke katastrofě dochází v hrdinově psychice, ne v rovině atraktivně servírovaných reálií. Pochopil, že paradoxy civilizace už dávno předstihly i nejodvážnější výmysly, a tak v jeho příbězích čím dál tím více jen některý nenápadný detail naruší iluzi, že se nacházíme v nejsoučasnější přítomnosti. Klidně by se v ní mohly odehrávat.
Autorova výrazná inteligence i orientovanost ve světových literárních teoriích ho v poslední době často svádějí k úvahám o vlastní práci, jejích východiscích i pozici, kterou zaujímá na mapě literatury, a chtě-nechtě posouvá jeho úsilí od nespoutané hry k racionálnímu řemeslu. Navzdory programovému příklonu k románu a manifestačnímu odřeknutí se povídek, jejichž tvorba jej prý už neuspokojuje, je jeho síla, zdá se, právě v povídkách. Zejména v těch napsaných co nejspontánněji, bez teoretizování nad jejich posláním nebo formou.
vyňato z knihy Slovenská čítanka - 14 ostrých
Hvoreckého východiskovým žánrem je science fiction, a to její nejbrutálnější verze, nepochybně inspirovaná jeho oblíbenou „drsnou školou" americké detektivky: bez jediného záblesku sentimentality nebo didaktizování. Už jako dvacetiletý získal dvě ocenění v reprezentativní soutěži o Cenu Gustáva Reussa za povídku Mrakodrap. Nikdy se neopájel verneovskými utopiemi, nesnažil se ohromovat vymýšlením převratných objevů a vynálezů. Jeho neradostný svět budoucnosti plynule vyrůstá z našeho dneška, v některé z proporcí mírně posunutého a hypertrofovaného podle logiky předpokládaných trendů. Ke katastrofě dochází v hrdinově psychice, ne v rovině atraktivně servírovaných reálií. Pochopil, že paradoxy civilizace už dávno předstihly i nejodvážnější výmysly, a tak v jeho příbězích čím dál tím více jen některý nenápadný detail naruší iluzi, že se nacházíme v nejsoučasnější přítomnosti. Klidně by se v ní mohly odehrávat.
Autorova výrazná inteligence i orientovanost ve světových literárních teoriích ho v poslední době často svádějí k úvahám o vlastní práci, jejích východiscích i pozici, kterou zaujímá na mapě literatury, a chtě-nechtě posouvá jeho úsilí od nespoutané hry k racionálnímu řemeslu. Navzdory programovému příklonu k románu a manifestačnímu odřeknutí se povídek, jejichž tvorba jej prý už neuspokojuje, je jeho síla, zdá se, právě v povídkách. Zejména v těch napsaných co nejspontánněji, bez teoretizování nad jejich posláním nebo formou.
vyňato z knihy Slovenská čítanka - 14 ostrých
V sekci není žádný produkt.