Pavel Renčín

Pavel Renčín vstoupil na českou literární scénu jako rušivá vlna v hlavním proudu. Jeho tvorba zahrnuje především městskou fantasy a magický realismus. Ve svém vyprávění Renčín často překračuje hranice žánrů, výsledkem výprav do neprobádaných oblastí jsou neotřelé příběhy, kterým nechybí poetika, dobrodružství, ani humor. Renčín vládne bravurním jazykem a nápaditými slovními hříčkami.
Pavel Renčín o sobě dal poprvé vědět v roce 1999, kdy obsadil druhou příčku v literární soutěži O železnou rukavici lorda Trollslayera, v dalších čtyřech ročnících třikrát zvítězil. V roce 1999 byl pasován na Rytíře fantasy. Publikoval v antologiích fantastických povídek Drakobijci I-VI povídky Stvořitel (1999), Tanči mezi vločkami (2000), Dračí hvězda (2001), Volání albatrosa (2002), Čarodějův dům (2003) a Tři páry papuček (2005). Pro sbírku povídek Conan a bludiště zrcadel napsal povídku Srdce z ledu (2001). V antologiích Kočas publikoval povídky Skokani (2001), Vzpomínky delfína (2001) a Loutkové divadlo (2002).
Pro sbírku erotické fantastiky Klášter slasti napsal kyberpunkovou povídku Valeriino přání (2003). V antologii povídek inspirovaných hrami na hrdiny Kostky jsou vrženy mu vyšla povídka Na křídlech zlatých draků (2005). V roce 2004 vyšla Renčínova románová prvotina Nepohádka, příběh o tom, jak se otec Jáchym snaží pomoci svému smrtelně nemocnému synovi. Hledání léku jej zavede na pomezí reality a utopického světa, ve kterém žijí bytosti z legend.
Jméno korábu je druhým Renčínovým románem.