Rainer Maria Rilke

Rainer Maria Rilke (1875 - 1926), německý lyrik, prozaik a překladatel, spjatý částí své tvorby s Prahou. Pocházel z úřednické rodiny, 1886-91 chodil do vojenských škol v St. Pölten a v Hranicích na Moravě, 1891-92 na obchodní akademii v Linci, 1892-95 se soukromě připravoval na maturitu, 1895-96 studoval dějiny umění, literaturu a práva v Praze, 1896 odešel do Mnichova, 1897 do Berlína. Procestoval Itálii a Rusko, v letech 1900-02 žil v umělecké kolonii ve Worhswede v Německu, kde se oženil se sochařkou Clarou Westhoffovou. Po přesídlení do Francie působil jako tajemník sochaře A. Rodina. Za první světové války žil většinou v Mnichově, od roku 1919 ve Švýcarsku. Zemřel v sanatoriu Valmont na leukémii. Byl silně ovlivněn slovanským uměním a folklorem, francouzským symbolismem i formální přísností výtvarného umění. První vyvrcholení jeho lyrické tvorby představuje sbírka básní Kniha hodinek a baladický cyklus básní v próze Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka. Zralou tvorbu reprezentují sbírky básní Elegie z Dunia a Sonety Orfeovy se složitou symbolikou a bohatými metaforami. Autobiografické prvky obsahuje román ve formě deníku Zápisky Malta Lauridse Brigga. Sympatie k českému národně osvobozeneckému hnutí vyjádřil ve sbírce Dvě pražské povídky. Rilkeho dílo, v němž se odráží zkušenost ze společenské krize, je příznačné pro izolaci umělce na přelomu století a představuje konec období novoromantismu a dekadence.