Victor Hugo

Victor Hugo (1802 - 1885) - Největší básník francouzského romantizmu, syn Napoleonova generála, už v 17 letech zvítězil na tradičním turnaji básníků v Toulouse, záhy se přimkl ke kroužku přívrženců romantizmu a stal se jeho nejvýmluvnějším obhájcem. Po revoluci roku 1848 je poslancem v Ústavodárném i Zákonodárném shromáždění, kde horlivě zastává své demokratické ideály. Za císařství Napoleona III. žije od roku 1852 v exilu na ostrovech Jersey a Guernesey v Lamanšském průlivu. Po císařově pádu roku 1870 se vrací do Paříže, je znovu členem Národního shromáždění a je uctíván jako největší básník Francie. Tradiční básnické formě francouzského alexandrínu vdechl nový život tím, že jej obohatil o četné nové náměty, na příklad filozofické a sociální, i dynamikou svých vznosných vět; do lyriky uvedl také nové formy, jemně odstiňující tón a melodii básnického projevu.
Jeho nejvýznamější lyrické sbírky jsou Ódy a balady (Odes et Ballades, 1826), Podzimní listí (Les Feuilles d'automne, 1831), Vnitřní hlasy (Les Voix intérieures, 1837) a Kontemplace (Les Contemplations, 1856); monumentální jsou sbírka satirické poezie Tresty (Les Châtiments, 1853) a trojdílná epická sbírka Legenda věků (La Légende des siécles, 1859, 1877, 1883). V dramatické tvorbě vyniká hlavně Hernani (1830), Marion de Lorme (1831), Král se baví (Le Roi s'amuse, 1832) a Ruy Blas (1838). Vrcholné romány jsou Chrám Matky Boží v Paříži (Notre-Dame de Paris, 1831), Bídníci (Les Misérables, 1862), Dělníci moře (Les Travailleurs de la mer, 1866), Muž, který se směje (L'Homme qui rit, 1869) a Devadesát tři (Quatrevingt-treize, 1874).

text: http://altmann.3web.cz