Willem Frederik Hermans

Willem Frederik Hermans (1921-1995) má renomé moderního nizozemského klasika evropského formátu, ale současně je jeho dílo v mnoha zemích „velká neznámá". Zahraniční vydání si autor totiž přísně střežil a dodnes jsou spojená se zdlouhavým vyjednáváním s dědici. Nesmlouvavý postoj a vyhraněné názory jsou pro obávaného, sžíravého polemika Hermanse příznačné. Literární ambice se v něm od mládí snoubily s vědeckým přístupem fyzikálního geografa, jeho akademická kariéra na univerzitě v Groningenu se rozvíjela souběžně s literárními úspěchy. Vedle toho pravidelně rozbouřil hladinu svým pověstným sarkasmem, ať už se týkal nizozemského literárního rybníka (ve sbírce esejů Mandarijnen op zwavelzuur, 1963), katolických spoluobčanů (za pasáž v románu Ik heb altijd gelijk z roku 1951 byl dokonce pohnán před soud) nebo kolegů z univerzity (román Onder professoren, 1975). Koketování levicových intelektuálů (např. spisovatele Harryho Mulische) v šedesátých letech s Fidelem Castrem se vysmíval, kulturní bojkot Jihoafrické republiky v době apartheidu nedodržoval. V roce 1973 jeho zahořklost z nizozemského společenského ovzduší vyvrcholila tím, že se odstěhoval do Paříže.