Děti půlnoci

Salím Sináí, vypravěč a hlavní hrdina románu Děti půlnoci, je jedním z 1001 dětí zrozených v první hodině památného 15. srpna 1947 spolu s nezávislostí Indie. „Děti půlnoci", postupně si uvědomující svou individuální i kolektivní identitu, záhy zjišťují, že jsou nadány neobyčejnou mocí a zázračnými schopnostmi, zároveň však až příliš bolestně připoutány k historii a osudu své země. Salím, narozený s úderem půlnoci a obdařený výjimečným, avšak dvojsečným darem neobyčejně jemného čichu a schopnosti nahlížet do myslí a duší lidí, provází čtenáře fascinující ságou tří generací své rodiny, postupně se odvíjející mezi Kašmírem, Ágrou, Dillí, Bombají a dalšími indickými a pákistánskými městy, více než šesti desítkami let moderní indické historie i svou strastiplnou poutí za smyslem vlastního osudu, který jako by ztělesňoval rozporuplnou a stěží postižitelnou identitu samotné Indie.
Rushdieho stěžejní román je možné číst jako strhující historickou prózu, svéráznou politickou výpověď i originální dílo magického realismu či literárního postmodernismu, v němž se realita mísí s imaginací a kronika politického vývoje s fantastickým příběhem. „Abyste pochopili jenom jeden život, musíte spolknout celý svět," prohlašuje Salím a výstižně tak charakterizuje i samotnou knihu, vtahující čtenáře od prvních stránek do barvitého mikrokosmu zaplněného nepřeberným množstvím postav, osudů a dějovým linií a virtuózně střídající stylové roviny vyprávění.

Román získal po svém vydání mj. britskou literární cenu Booker Prize, roku 1993 byl jmenován nejlepším z děl vyznamenaných touto prestižní cenou v předchozích pětadvaceti letech, roku 2008 zvítězil ve čtenářské anketě k jejímu čtyřicátému výročí a dnes je řazen mezi základní díla moderní světové literatury.