Octobriana a ruský underground - Neuvěřitelný příběh Petra Sadeckého
V roce 2004 vydalo nakladatelství Labyrint.
Parametry
| Počet stran | 272 |
|---|---|
| Rozměr | 165 x 230 mm |
| Rok vydání | 2004 |
| Vazba | brožovaná |
Příběh skandálního sovětského samizdatu šedesátých let, který
propojoval politiku a pornografii. Příběh literární mystifikace a
kruté umělecké krádeže. Příběh velkého fabulátora Petra Sadeckého
(1943-1991), který nedokázal rozlišit mezi dobrodružným románem a
vlastním životem. Příběh nejslavnější české komiksové postavy - jež
propojila Davida Bowieho, Zdeňka Buriana, Alexandra Solženicyna,
Jamese Bonda i Amandu Lear a kterou ale v Čechách nikdo nezná.
"Mnozí z čtenářů těchto řádků si jistě lámali hlavy nad skutečností, že až na několik výjimek česká kultura postrádá silnou tradici komiksové literatury. Máme Rychlé šípy, Káju Saudka a Vzpouru mozků, ale již jen vzájemná vzdálenost těchto projevů naznačuje, že zde nemůžeme jako v americké kulturní tradici hovořit o komiksovém kontinentu, ale jen o několika izolovaných ostrůvcích. Jedním z pokusů o vytvoření komiksu v Čechách je příběh Octobriany. Skončil z mnoha různých důvodů krachem, stal se názornou ukázkou rozporů kultury v dobách studené války. Octobriana není jen komiksová postava, ale složitá síň vzájemných vztahů, které v sobě nesou nepravděpodobnou, ale přesto hlubokou logiku, pole, na kterém se střetávají různorodé kulturní elementy dvacátého století.
Poprvé jsem se s ní setkal v roce 2000. Tehdy jsem v Muzeu moderního umění v New Yorku pracoval na antologii textů o výtvarném umění ve východní Evropě. Když jsem na vyhledávači Google vyťukal kombinaci slov art, disident a Soviet Union, náhodou jsem se dostal k jedné z mnoha stránek věnovaných Octobrianě. Několik dní jsem skutečně věřil, že podobný komiks existoval a byl produktem nezávislé sovětské kultury šedesátých let. Její pravý autor byl Petr Sadecký (1943-1991), zlosyn a génius zároveň, kterému vlastní imaginace zatemnila mozek. Nikdy nedospělé dítě, mnohonásobný agent v emigraci, levičák v kapitalistickém exilu, osamělý člověk vědomě ničící přátelské svazky, muž se schopností přesvědčit ostatní o zjevných nesmyslech, jinými slovy postava přímo filmová. Octobrianu vytvořil z elementů, které si nečestně přivlastnil. Jeho výtvor se bez jeho vlastního přičinění v průběhu let několikrát znovuobrodil a zmutoval."
Tomáš Pospiszyl
"Mnozí z čtenářů těchto řádků si jistě lámali hlavy nad skutečností, že až na několik výjimek česká kultura postrádá silnou tradici komiksové literatury. Máme Rychlé šípy, Káju Saudka a Vzpouru mozků, ale již jen vzájemná vzdálenost těchto projevů naznačuje, že zde nemůžeme jako v americké kulturní tradici hovořit o komiksovém kontinentu, ale jen o několika izolovaných ostrůvcích. Jedním z pokusů o vytvoření komiksu v Čechách je příběh Octobriany. Skončil z mnoha různých důvodů krachem, stal se názornou ukázkou rozporů kultury v dobách studené války. Octobriana není jen komiksová postava, ale složitá síň vzájemných vztahů, které v sobě nesou nepravděpodobnou, ale přesto hlubokou logiku, pole, na kterém se střetávají různorodé kulturní elementy dvacátého století.
Poprvé jsem se s ní setkal v roce 2000. Tehdy jsem v Muzeu moderního umění v New Yorku pracoval na antologii textů o výtvarném umění ve východní Evropě. Když jsem na vyhledávači Google vyťukal kombinaci slov art, disident a Soviet Union, náhodou jsem se dostal k jedné z mnoha stránek věnovaných Octobrianě. Několik dní jsem skutečně věřil, že podobný komiks existoval a byl produktem nezávislé sovětské kultury šedesátých let. Její pravý autor byl Petr Sadecký (1943-1991), zlosyn a génius zároveň, kterému vlastní imaginace zatemnila mozek. Nikdy nedospělé dítě, mnohonásobný agent v emigraci, levičák v kapitalistickém exilu, osamělý člověk vědomě ničící přátelské svazky, muž se schopností přesvědčit ostatní o zjevných nesmyslech, jinými slovy postava přímo filmová. Octobrianu vytvořil z elementů, které si nečestně přivlastnil. Jeho výtvor se bez jeho vlastního přičinění v průběhu let několikrát znovuobrodil a zmutoval."
Tomáš Pospiszyl
