Ovčákova dcera

První kniha trilogie Paksenarrion.

Paksenarrion se narodila na farmě svého otce. Když dosáhla věku 18 let, chtěl ji otec provdat za chovatele prasat, avšak Paksenarrion se vzepřela a utekla z domova. Odmalička ráda naslouchala vyprávěním o velkých válečnících, hrdinských skutcích a kouzelných zbraní, a proto se nechala naverbovat do žoldnéřské kumpanie vévody Phelana, neboť se domnívala, že právě to zde najde.
Nalézá tady své první přátele a po absolvování výcviku se zapojuje do skutečných bojů. Při jedné akci přichází o své nejbližší přátele, Sabena a Cannu, což ji silně poznamená. Canna jí odkáže medailon svatého Girda a od té doby se kolem Paksenarrion začnou dít zvláštní věci, které zřejmě souvisejí s medailonem, ačkoliv na první pohled se všechno může jevit jen jako souhra náhod. Když se Paks, jak jí v kumpanii říkají, utká s knězem boha Liarta a tento střet přežije, upoutá tím pozornost Girdova kněze a paladina. Ti poté začínají tušit, že Paksenarrion je pod ochranou nějaké zvláštní moci, a začnou se o ni zajímat blíže. Paksenarrion však odmítá odejít od kumpanie vévody Phelana a účastní se tažení proti Kocourkovi, který má na svědomí smrt jejích přátel.
Možná, že Paksenarrion nenašla v žoldnéřské společnosti to, o čem zamlada snila, ale prožívá všechny radosti i strasti tohoto života, nalézá přátelství, sdílí i bolest ze ztráty druha, kterého potkala smrt. V jejím světě nechybějí dobrá ani zlá božstva, potkává elfy i trpaslíky, ale jejím zájmem jsou jednoznačně lidé.