Poslední pán Prstenu
- Originální název:
- Poslednij kolcenosec
- Překlad:
- Tomáš Koutecký
- Redakce:
- Libor Marchlík, Jiří Popiolek
V roce 2003 vydalo nakladatelství Fantom Print.
Parametry
| Počet stran | 312 |
|---|---|
| Rozměr | 170 x 245 mm |
| Rok vydání | 2003 |
| Vazba | pevná |
J. R. R. Tolkien ve svém Pánu prstenů představil čtenářům
příběh dobra a zla. Boje, ve kterém se krásní a ušlechtilí elfové a
hrdinští lidé jako spojenci staví proti skřetům proti skřetům,
pokřiveným a zkaženým lidem i stvůrám temnot v čele se samotným
Sauronem. Po těžkých a úporných bojích za cenu nesmírných obětí je
zlo poraženo a konečně může nastat čas míru.
Pán prstenů je překrásným příběhem, který místy působí tak živě, jako by to nebyl jen vymyšlený příběh profesora angličtiny z deštivé Anglie, ale spíše jakási prastará báje založená na historických skutečnostech. A sám Tolkien by byl spíše historikem a badatelem, který posbíral útržky prastarých kronik, a podle nich se sestavil příběh. Příběh o hrdinství, lásce a obětování se pro jiné.
Středozem se stala Tolkienovou doživotní láskou i posedlostí. V dechl jí život, přiřadil zvířectvo i rostliny. Zalidnil je rasami a národy, z nichž každý má svůj osobitý vzhled, jazyk a historii. Popsal ji do takových detailů, že prostě není možné, aby skutečně neexistovala.
Když tedy připustíme, že by opravdu někde a někdy mohla taková Středozem být, pojďte ještě dál. Co když se tam neodehrálo všechno tak jak profesor popisuje? Ne, Tolkien by nikdy nelhal. Ale co když v pramenech ze kterých čerpal, byla jen jedna verze událostí. Vždyť historii přece píšou vítězové. Poražení mají totiž většinou úplně jiné starosti. A když uplyne dost času, může se stát, že verze vítězů se stane obecně přijímanou pravdou.
Přesně takto se na Pána prstenů díval i Kiril Yeskov. I jeho napadlo, že vše mohlo být docela jinak. Jeho Poslední pán Prstenu je příběhem z druhé strany. Na příběhu umbarského lékaře doprovázeného orkským válečníkem ukazuje poslední válku o Jeden prsten v úplně jiném světle. I tady se setkáváte s Arwen, Galadriel a elfy, s Aragornem i Faramírem, Gandalfem, Sarumanem i nazgúly a Sauronem. Ale nikdo z jich není takový, jakého ho znáte.
Vstupte proto bez předsudků do této Středozemě Kirila Yeskova a nechte se unášet jeho příběhem. Protože i takhle se to mohlo stát...
Pán prstenů je překrásným příběhem, který místy působí tak živě, jako by to nebyl jen vymyšlený příběh profesora angličtiny z deštivé Anglie, ale spíše jakási prastará báje založená na historických skutečnostech. A sám Tolkien by byl spíše historikem a badatelem, který posbíral útržky prastarých kronik, a podle nich se sestavil příběh. Příběh o hrdinství, lásce a obětování se pro jiné.
Středozem se stala Tolkienovou doživotní láskou i posedlostí. V dechl jí život, přiřadil zvířectvo i rostliny. Zalidnil je rasami a národy, z nichž každý má svůj osobitý vzhled, jazyk a historii. Popsal ji do takových detailů, že prostě není možné, aby skutečně neexistovala.
Když tedy připustíme, že by opravdu někde a někdy mohla taková Středozem být, pojďte ještě dál. Co když se tam neodehrálo všechno tak jak profesor popisuje? Ne, Tolkien by nikdy nelhal. Ale co když v pramenech ze kterých čerpal, byla jen jedna verze událostí. Vždyť historii přece píšou vítězové. Poražení mají totiž většinou úplně jiné starosti. A když uplyne dost času, může se stát, že verze vítězů se stane obecně přijímanou pravdou.
Přesně takto se na Pána prstenů díval i Kiril Yeskov. I jeho napadlo, že vše mohlo být docela jinak. Jeho Poslední pán Prstenu je příběhem z druhé strany. Na příběhu umbarského lékaře doprovázeného orkským válečníkem ukazuje poslední válku o Jeden prsten v úplně jiném světle. I tady se setkáváte s Arwen, Galadriel a elfy, s Aragornem i Faramírem, Gandalfem, Sarumanem i nazgúly a Sauronem. Ale nikdo z jich není takový, jakého ho znáte.
Vstupte proto bez předsudků do této Středozemě Kirila Yeskova a nechte se unášet jeho příběhem. Protože i takhle se to mohlo stát...
