Tušení stínu

Nové vydání Součkova (dnes již kultovního) Tušení stínu. Českou čtenářskou obec zasáhlo jako blesk - ač nikdo nebyl schopen tohle čtivé dílko s velkým „D" zařadit do obecných „škatulek": jedná se o literaturu faktu(?), důmyslně podanou fikci(?) či snad přece jen vědecké pojednání(?), přesto úryvek Tušení kdosi zařadil i do tehdejší „povinné četby" základních škol, což okamžitě vyvolalo řadu nesouhlasných „dobových" polemik... což je ale ta nejlepší vizitka! Autor s geniální pamětí a neobyčejnou schopností plošně propojovat poznané zde řadí obecné vědecké, ale i „nevědecké" poznatky, spolu se svými originálními myšlenkami (vycházejíc z neuvěřitelného kvanta informací), a to zcela osobitým způsobem: aby čtenáři ukázal na „bílá místa" (záhady) v poznání lidstva, tedy na oblasti, kde „...tušíme stín". Přitom jde o čtivé podání, protkané svérázným humorem na patřičných místech. Tisícům zanícených „součkologů" však netřeba těchto řádků...
A mimochodem: po přečtení Tušení stínu „...už nikdy nebudeme jako ostatní havrani"(!) - s odkazem na Součkův Úvod s citací ze slavného Jitra kouzelníků pánů Pauwelse a Bergiera, fascinovaných též magickým „fantastickým realismem".