Válka o zadnici dona Emmanuela

"Život je jen nepředvídatelným sledem náhod a shod okolností; nikdy nevyjde tak, jak si ho člověk naplánoval, neřídí se podle předpovědí a často se stává, že vynucené rozhodnutí nakonec jednoho přivede ke štěstí, zatímco dobrovolná volba mu přinese utrpení. Jen málokdy nás asi nenapadne, jaké neblahé události by nenastaly, nebýt jistých triviálních okolností, jež takto mají mnohem větší dosah než samy o sobě," tvrdí vypravěč románu Válka o zadnici dona Emmanuela a totéž by se mohlo říct o Bernieresově zápletce.
No řekněte sami: kdo mohl předpokládat, že se v jednom latinskoamerickém zapadákově pokusí místní latifundistka, zhýčkaná a pyšná dona Constanza, odklonit řeku tak, aby jí posloužila coby zásobárna vody pro její bazén? Kdo mohl čekat, že ohrožení vesničané obohatí palivovou nádrž najatého bagru o několik kostek cukru a že trhané výbuchy jeho motoru si o pár kilometrů dál někdo vyloží jako ozvěny boje mezi levicovými gerilami a nebohým obyvatelstvem? A kdo mohl tušit, že obnovením pořádku bude armádou pověřen právě kapitán Figueras, přihlouplý, obtloustlý sadista, který přímo touží po příležitosti, aby si na mrtvolách vystavěl svou kariéru? Asi nikdo - stejně jako by nikdo nečekal, že v nerovném boji budou povstalcům pomáhat olbřími černé kočky, partyzánsky naladěná prostitutka, vesnický čaroděj a záhadná epidemie smíchu...
Louis de Berniéres zkrátka těží z bohaté tradice magického realismu - nadhazuje závažná témata (vláda vojenské junty a hrůzné excesy tajných služeb), ale zachází s nimi způsobem povýtce nevážným, s nadhledem, černým humorem i laskavou ironií. Ostatně, co jiného bychom od autora Mandolíny kapitána Corelliho mohli čekat?